Životopis

30. května 2010 v 14:43 | Vnikuš |  Heinrich Heine
Christian Johann Heinrich Heine (13. prosince 1797 Düsseldorf - 17. února 1856 Paříž), vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel romantismu.
Pocházel ze zámožné židovské rodiny, studoval práva v Bonnu a v Göttingenu. Vystoupil ze židovské církve a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), jeho díla byla v Německu zakázána. Sympatizoval se socialistickými myšlenkami a přátelil se s Karlem Marxem, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; od roku 1848 byl těžce nemocen. Jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V. Friče, Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského a Františka Gellnera.

Další informace

Heine byl nejcenzurovanější autor na světě[zdroj?] - byl velmi kritický k tehdejší společnosti. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy.
Mnoho jeho básní bylo zhudebněno známými skladateli (například Dva grenadýři - R. Schumann).
Za éry nacismu byly jeho básně v čítankách uváděny jako výtvory anonymního génia (kvůli židovskému původu)[zdroj?]. Za této éry se plně stal skutkem jeho výrok, že pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi.
Slavná jsou i jeho poslední slova "Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání." [1].[2]Jako jeho epitaf bývá často uváděno:
Hier liegen meine Gebeine --
Wenn wären sie nur deine!
Heine.
("Zde leží moje kosti - kéž by tak byly tvoje! Heine." [3]), avšak jedná se o mýtus. Skutečné verše na náhrobku jsou zcela jiné (Kde znaveného poutníka / místo posledního odpočinku bude? etc.[4])

Dílo


Almansor, 1823
  • Anglické fragmenty (Englische Fragmente), 1831
  • Atta Troll: Sen noci svatojánské (Atta Troll: Ein Sommernachtstraum), 1842
  • Bimini, 1910
  • Cesta Harcem (Die Harzreise), 1826
  • Cesta z Mnichova do Janova (Reise von München nach Genua), 1828
  • Časové básně (Zeitgedichte), 1843-1844
  • Der Doctor Faust, 1851
  • Doktrína (Die Doktrin), 1844
  • Dva granátníci (Die beiden Grenadiere), 1844
  • Enfant perdu, 1844
  • Flétny a dýky, 1949
  • Florentinské noci. Fragment novely. Listy z Helgolandu, 1910
  • Francouzské poměry (Französische Zustände), 1833
  • Hebrejské melodie. Princezna Sabat. Jehuda ben Halevy. Disputace, 1911
  • Ideje: Kniha Le Grand (Ideen: Das Buch Le Grand), 1827
  • K dějinám náboženství a filosofie v Německu (Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland), 1834
  • K Lazarovi (Zum Lazarus), 1854
  • Kniha písní (Buch der Lieder), 1827 - lyrická sbírka, nešťastná láska, báseň Lorelei
  • Korespondence Heinricha Heineho s Karlem Marxem, 1936
  • Lorelei - slavná báseň
  • Lutetia, 1854
  • Lyrické intermezzo (Lyrisches Intermezzo), 1822-1823
  • Meč a plamen, 1962
  • Návrat (Heimkehr), 1823-1824
  • Německo: Zimní pohádka (Deutschland: Ein Wintermärchen), 1844 - silně kritická vůči tehdejšímu Německu
  • Nové básně, 1844
  • O Ludwigovi Börnemu (Über Ludwig Börne: Eine Denkschrift), 1840
  • O Německu (De l'Allemagne), 1835
  • Obrazy z cest (Reisebildern), 1826-1831 (4 díly)
  • Paměti, 1911
  • Passionál, 1925
  • Písně a lamentace, 1966
  • Písně lásky a hněvu, 1980
  • Písně o tvoření, 1932
  • Plamen a květy, 1976
  • Poslední básně (Letzte Gedichte), 1854
  • Potulné krysy (Die Wanderratten), 1844
  • První básnický leták: Jindřich Heine, 1904
  • Rabín z Bacherachu (Der Rabbi von Bacherach), 1840
  • Ratcliff, 1823
  • Romantická škola (Die Romantische Schule), 1836
  • Romanzero, 1851 - Jedno z nejerotičtějších děl
  • Různé (Verschiedene), 1844
  • Salón (Der Salon), 1834-1840 (4 díly)
  • Severní moře (Nordsee), 1825-1826
  • Slezští tkalci (Die schlesischen Weber), 1844
  • Spisy, 1951-1967 (7 dílů)
  • Toť starý pohádkový les, 1955
  • Über den Denunzianten, 1837
  • Výbor básní, 1924
  • Výbor z díla, 1951 (2 díly)
  • Werke und Briefe, 1961-1964 (10 dílů)
  • Z básní Heinricha Heineho, 1930
  • Z pamětí pana von Schnabelewopski (Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), 1834
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majda majda | 31. května 2010 v 17:32 | Reagovat

ahoj já jsem ti už psala ale nevím kam tak se tě ptám  znovu.. ahoj nemůžeš porosit svojí kámošku která ti dála desing aby mi také takový udělala prosím prosím mám taky blog o sisi

2 aja aja | 31. května 2010 v 21:44 | Reagovat

[1]: A jaká je prosím tvoje adresa,chtěla bych se podívat.

3 majda majda | 1. června 2010 v 21:12 | Reagovat

ale proč

4 alzbeta-bavorska alzbeta-bavorska | Web | 2. června 2010 v 16:46 | Reagovat

[1]: promin ale majda je moje kámoška a chtěla pro mě ten desing tak se tedy mrkni a kdyby ten desing šel tak bych ti byla vděčná

5 majda majda | 4. června 2010 v 19:47 | Reagovat

proč jsi ještě neodpověděla prosím pro ni ten desing moc znamená a yato ti dám co budeš chtít

6 Niki-majitelka blogu Niki-majitelka blogu | Web | 5. června 2010 v 15:05 | Reagovat

[5]: Milá Majdo, nic mi dávat nemusíš. Promiň, že odpovídám až teď, ale ve škole toho máme hodně... Ten design bohužel nezařídím, protože má spolužačka se se mnou už přestala bavit... Moc se Ti omlouvám a doufám, že kamarádka nebude nešťastná... Měj se pěkně a ahoj. Niki

7 majda majda | 5. června 2010 v 16:42 | Reagovat

to dobře znám taky je u nás ve škole takovéhle holky  a ten desig nevadí

8 Niki-majitelka blogu Niki-majitelka blogu | 5. června 2010 v 16:52 | Reagovat

[7]:Opravdu se Ti moc omlouvám Majdo, doufám, že se nezlobíš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama