Ze Ženevy do císařské hrobky (II. část)

19. září 2009 v 21:06 | Vnikuš |  Alžběta

Ze Ženevy do císařské hrobky (II. část)

Čtvrtek v 15:51 | císařovna Alžběta
Generalanzeiger der Haupt - und Residenzstadt München 15. září 1898
Císařská rodina pronajala takzvaný 'dvorní salonní vagon pro převoz mrtvých' u 1. železniční společnosti pro převoz mrtvých železnicí. Vážil devět tun a byl lakován zelenou a černou barvou. Vnitřek vagonu sestává ze dvou oddělení, většího pro rakev s mrtvým, menšího pro doprovod. Stěny a strop jsou potaženy černým a zeleným suknem, okna jsou zastřená černými hedvábnými záclonkami. Podlahu pokrývají černé koberce s bílým vzorkem. Uprostřed většího oddělení stojí katafalk. Rakev byla zhotovena v dílnách Hofburgu. Stála na šesti zlatých nohách, byla potažena černým sametem a na víku se skvěl velký kříž z pravé zlaté látky.2

NEUE FREIE PRESSE 15. září 1898
Lausanne - Vlak s mrtvým tělem císařovny dorazil v 10 hodin do Lausanne. Na nádraží čekalo asi 10.000 lidí. Špalír tvořilo 35 polních myslivců. Zvonily zvony Münsteru... Vlak zastavil na 5 minut. Z doprovodu nikdo nevystoupil a nekonaly se žádné projevy.

Bern - Při průjezdu dvorního vlaku s mrtvým tělem císařovny se se­šlo u nádraží a v jeho okolí ohromné množství lidí. Nástupiště bylo policií pro diváky uzavřeno. Byli tu jen příslušníci rakousko-uherského vyslanectví a zástupci rakouské kolonie...

Curych - Ve čtvrt na pět zazněly na pozdrav zvony kostela Pan­ny Marie v Curychu. Vlak dorazil ve 4 hodiny 16 minut. Rakousko-uherská kolonie byla zastoupena zhruba stovkou osob, mezi nimiž bylo mnoho dam...

Buchs - Dvorní vlak s císařovniným mrtvým tělem dorazil do Buchsu v půl dvanácté v noci. Na nádraží se dostavili rumunský král a královna, kteří přijeli z Ragazu... a položili na rakev dva ohromné věnce. Vlak opustil Buchs o půlnoci. Během průjezdu vlaku zněly v celém Lichtenštejnském knížectví neustále zvony.

Innsbruck - Smuteční vlak s tělem mrtvé císařovny dorazil kolem půl osmé hodiny ráno. Nad údolím Innu se klenulo pochmurně šedé nebe. V Innsbrucku v prostoru před nádražím a podél celé trati v obou směrech stály tisíce a tisíce lidí, aby naposledy po­zdravily milovanou císařovnu... Vlak vjel do nádraží tiše a slav­nostně. Panové v uniformách salutovali, civilisté smekali klobou­ky a čestná rota vzdávala poctu... V hale vládlo slavnostní ticho. Všichni tu stáli v bolestném smutku, mnohé oko zvlhlo. Přiblížila se chvíle odjezdu. Dámy poklekly k modlitbě, pánové salutovali, čestná stráž vzdala poslední poctu. Vlak tiše a pomalu, stejně jako přijel, opustil nádražní halu. Za slavnostního zvuku zvonů projel městem směrem na Mühlau…
Kolem trati se nashromáždilo obrovské množství lidí, kteří s odkrytými hlavami zdravili projíždějící smuteční vlak. Mnozí plakali a nahlas se modlili. Na všech veřejných a mnohých soukromých budovách ve městě visely smuteční vlajky.

NEUE FREIE PRESSE
První masy lidí plnily už od časného odpoledne Okružní třídu, a čím hlouběji se město nořilo do večerních stínů, tím mohutnější byl proud lidí. Nejživěji bylo na Mariahilfer Straße, kudy musel pohřební průvod jet od Západního nádraží k Hofburgu. Tato živá dopravní tepna snad ještě nikdy nezažila takovou záplavu lidstva jako tohoto večera. Ze všech štítů vlály černé prapory; balkony, vchody do obchodů, lucerny a bronzové lampy před velkými obchodními domy, všechno bylo zahaleno do černé látky. V mnoha výkladních skříních stály uprostřed smuteční výzdoby busty císařovny zahalené flórem a ozdobené palmovými ratolestmi a obraz zesnulé ženy nechyběl v žádném obchodě s uměleckými předměty ani knihkupectví.
Už během odpoledne se Mariahilfer Straße změnila v živé kor­zo. Ale když se setmělo a zavřely se továrny a obchody, vylil se na ulici ze všech stran stále mohutnější proud lidí. Projíždělo zde množství vozů, mezi nimi četné dvorní kočáry jedoucí ze Schönbrunnu a zpět, a už o půl sedmé se v horní polovině trasy, od Neubaugasse po Západní nádraží, provoz občas docela zastavil. V půl sedmé se ulice rozzářila světlem plynových pochodní. Z kandelábrů byly sejmuty lucerny a hořáky a plameny, vycházející přímo z úzkých trubek, zalily ulici světelnou září. Zdálky to vzbuzovalo dojem, jako by celá ulice vzplála mohutným požárem.
Malé předzahrádky kaváren a restaurací byly přeplněny. Lidé seděli natěsnaní k sobě, aby z tohoto alespoň trochu chráněného místa mohli spatřit smuteční průvod. Jiní přinášeli lavice, židle a štafle a na židle pokládali prkna. Ale na tyto improvizované tri­buny se lidé hrnuli v takovém množství, že se začaly hroutit, a po­licie musela stále znovu zasahovat, aby zabránila neštěstí.
O půl osmé narukovaly početné bezpečnostní jednotky, pěší i na koních, a vytvořily podél dlouhé cesty špalír. V osm hodin napochodovaly vojenské jednotky a uzavřely ulici po obou stra­nách. Všechno proběhlo v naprostém tichu, jen tu a tam zazněly tlumeně rozkazy...
Mezitím množství lidí v Mariahilfer Straße vzrostlo na pětiná­sobek. Lidé stáli těsně jeden vedle druhého od Casa Piccola až k Západnímu nádraží. Jediní, kdo se dokázali davem prodírat, byli číšníci z různých hostinců; přinášeli stále nové a nové skleni­ce s pitím a prodávali další své zboží.
Směrem k nádraží jely ulicí dlouhé řady vozů vysokých dvor­ských úředníků, příslušníků generality a důstojnictva, celé skupi­ny důstojníků tam kráčely pěšky. Pak přijela řada jednospřežních kočárů se služebnictvem císařského dvora, později dorazila gar­da lučištníků na koních...
Také Západní nádraží bylo smutečně vyzdobeno, veliké pra­pory vlály na věžích a ze štítů budovy. Mohutná nádražní hala byla ozářena elektrickým světlem, ale přesto působila slavnostně, protože byla zcela prázdná a zdála se být dvakrát větší než obvyk­le a protože byla po celé délce příjezdové části potažena černým kobercem.
V 9 hodin už byly na nádraží k uvítání shromážděny všechny osobnosti. Nejblíže k dvorní čekárně stálo deset jezdců a za nimi deset pěších příslušníků tělesné gardy. Jinou skupinu představova­lo osm pážat v černém starošpanělském kroji bez kordu. Dále zde bylo vidět osm lokajů, kteří měli nést rakev, a skupinku gardových lučištníků. Mezitím přišlo několik set důstojníků, ti se rozestavili u východu, a mnoho generálů, vojenských úředníků a dvorního duchovenstva. Dostavili se starosta a jeho dva zástupci, nejvyšší hofmistr, čtyři dvorní dámy a ostatní příslušníci dvora.
Potom se u vjezdu do haly začaly podél kolejí nejprve jednot­livě, pak ale ve stále větším množství objevovat rudě zářící světla, z nichž vycházel mocný dým, a v několika minutách se naplno rozhořely pochodně. Nosiči pochodní byli dělníci z železničních dílen, průvodčí a topiči, a ačkoli stáli těsně jeden vedle druhého, dosahoval jejich zářící špalír až k Schönbrunnskému mostu. Mezi těmito chmurnými pochodněmi vjížděl pomalu na nádraží smu­teční vlak. Dvě lampy na lokomotivě jako by mu razily cestu.
Když hodiny na věžích odbíjely desátou, zmocnilo se davu lidí venku hluboké pohnutí. Vlak s mrtvou císařovnou vjíždí do ná­draží. Zaměstnanci plynárenské společnosti spěchají podél ulice a zesilují plameny osvětlení naplno, takže je pojednou jasno jako ve dne.
Na nádraží dává velitel čestné jednotky povel k tlumenému ví­ření bubnů.
Nikdo nespouští oči z temného smutečního vlaku, z jehož oken nezáří ani světélko. Dvorní kněz nastupuje do vozu k zesnulé, aby uvnitř vykropil rakev. Z ostatních vozů vystupují osobnosti tvoří­cí doprovod mrtvé císařovny, hrabě Bellegarde, který nabídl rámě hraběnce Sztárayové, generál von Berzeviczy a ostatní. Pak je po­malu vynesena rakev. Osm sluhů ji zvedlo a doneslo přes koleje na nástupiště, kde se seřadil pohřební průvod. Protože nesli rakev na ramenou, plula jakoby vzduchem a bylo ji vidět už z dálky. Před ní šly dvě řady příslušníků pěší tělesné gardy a jeli gardisté na koních. Následovalo osm pážat s hořícími voskovicemi. Přímo před rakví kráčel dvorní kněz s asistentem a jedním lokajem, kte­rý houpal kadidelnicí. Za rakví kráčel nejvyšší hofmistr s dáma­mi zcela zahalenými v černých smutečních závojích. Za nimi se podle svého postavení seřadili ostatní.
Mezitím před budovu nádraží přijel pohřební vůz. Tento vůz, určený pouze pro císaře a císařovny, je zcela černý a nádherně vy­řezávaný. Na střeše je uprostřed císařská koruna, zatímco po stra­nách jsou dvouhlaví orli se šňůrami a střapci v zobácích. Na bo­hatě vyzdobeném kozlíku sedí kočí v třírohém klobouku a bílé paruce. Do vozu je zapraženo osm silných vraníků, z nichž prv­ní pár řídí povojný. Rakev je vynesena a za pomoci kladky položena do pohřebního vozu. Mezitím příslušníci dvora usedli do smutečních kočárů a vyjeli před pohřebním vozem.
Trpělivost čekajících lidí byla vystavena velké zkoušce. Přesto proběhlo všechno mlčenlivě a klidně. Teprve kolem tři čtvrti na je­denáct dostali velitelé jednotek, stojících na Mariahilfer Straße špalírem, signál, že se průvod blíží. Bez hlasitějšího pove­lu se jednotky postavily do pozoru k vzdání pocty.
Od rohu dvorských stájí bylo ve světle plynových pochodní vi­dět, že se blíží široká tmavá masa, před níž planou dvě světla. Byly to plameny svící v držadlech, které nesli dva jezdci v čele průvodu. Následovala setnina husarů, z jejichž temného útvaru bylo zpočátku vidět jen občasné zablýsknutí šavle. Teprve po­stupně se ve světle objevovaly barvy uniforem. Následovaly dvojspřežné, čtyřspřežné a šestispřežné kočáry s členy dvora zesnulé císařovny a s dvorskými úředníky. Před každým kočárem jel na koni dvorský služebník, který se při takové příležitosti označuje poněkud podivným titulem "dvorní jednospřežník". Ve dvou vo­zech se šestispřežím jeli nejvyšší hofmistr kníže Liechtenstein s hrabětem Bellegardem a nejvyšší hofmistryně hraběnka Harra­chova s dvorními dámami. Všechny tyto vozy byly zcela tmavé a velmi jednoduché. Kočí, jezdci a provázející lokajové byli odě­ni do černé španělské livreje a na hlavách měli napudrované pa­ruky pod širokými třírohými klobouky.
Když bylo vidět, že se blíží pohřební vůz s císařovninou rakví, nastalo v davu vzrušení. Všichni smekli. Po obou stranách vozu šli v trojstupech důstojníci stráže a jezdecké gardy. Nejprve se ob­jevilo spřežení osmi vraníků s černými čabrakami a s černými chocholy na hlavách, a pak se pod baldachýnem pohřebního vozu s korunou rýsovala císařovnina rakev zahalená do černého same­tu. Smuteční průvod se pohyboval tajuplně a tiše jako ve snu. Nebyla slyšet dokonce ani kopyta koní, protože vozovka byla pře­dem posypána pískem. Za pohřebním vozem jely na koních dva oddíly gardy lukostřelců a uherské tělesné gardy a za nimi kráče­lo několik set důstojníků. Průvod uzavírala druhá husarská set­nina.
Bylo asi 11 hodin, když tělo zesnulé císařovny bylo dopraveno do Hofburgu.
V den pohřbu docházely do redakce novin neustále nové zprávy z celého a tak ještě ve večerním vydání NEUE FREIE PRESSE se objevil popis všech událostí.

NEUE FREIE PRESSE 17. září 1898
Dnešního dne, týden po hanebném atentátu, se otevřela brána Ka­pucínského kostela k přijetí těla zesnulé císařovny. Celá Vídeň a s ní celá říše se chystá na smuteční slavnost.

Vídeň se dnes probudila brzy. Kdo se v 5 hodin podíval na ulici, musel zpozorovat čilý ruch, a od 6 hodin ráno už šly průvody ze všech okrsků k jedinému cíli: k Hofburgu... Většinu v proudu lidí tvoří ženy. S obdivuhodnou energií a houževnatostí si zajišťují své místo v davu, neustupují a neuhýbají a zdá se, jako by pro ně ne­existovala děsivá tlačenice, z níž se muži spíše snaží uniknout...

Zvláštním dvorním vlakem Západní dráhy přijel dnes časně ráno, v 5 hodin 35 minut, z Mnichova bavorský princ regent Luitpold a odejel do Hofburgu...

Rumunský král Carol přijel dnes časně ráno v 6 hodin 45 minut kurýrním vlakem Západní dráhy z Ragazu...

Dnes ráno byl na nádraží Františka Josefa oficiálně uvítán carův zástupce, ruský velkokníže Alexius, který přijel z Karlových Varů... V 7 hodin 29 minut vjel vlak do nádražní haly. Velkokní­že Alexius, v uniformě rakousko-uherského pěšího pluku se stu­hou velkokříže Řádu sv. Štěpána, vystoupil ze salonního vozu.

Zvláštní vyslanci (jmenovaní osobně panovníky, kteří se nemohli dostavit) se shromáždili v 9 hodin v císařově apartmánu, a když císař vstoupil, představil ministr císařského domu a zahraničních věcí hrabě Goluchowski jednotlivé zástupce cizích dvorů. Panov­ník, bolestně dojat, přijal projevy soustrasti. O hodinu později se shromáždili včera a dnes dorazivší panovníci... Také suveréni vy­slovili monarchovi svou nejhlubší soustrast.

V 11 hodin dosáhl nával u hradu obrovských rozměrů, zvláště na Albrechtově rampě, která je zaplněna tisíci lidí, takže tu vládne ži­votu nebezpečná tlačenice a občas se z davu ozývají úzkostné výkřiky... Mnozí lidé se zásobili jídlem, což vyvolává závist těch, kdo nebyli tak praktičtí, aby udělali totéž.

Na nádraží přijel náš panovník, aby uvítal svého císařského pří­tele. Císař (František Josef) měl na sobě uniformu pruského gar­dového pluku... Císař konverzoval ve dvorním salonku s kníže­tem Hohenlohem (německým říšským kancléřem) a s hrabětem Eulenburgem (německý vyslanec ve Vídni). Když se ve tři čtvrti na jednu vlak blížil, vyšel císař František Josef na nástupiště a če­kal v pevném vojenském postoji na vlak. Německý císař stál u okna salonního vlaku. Měl na sobě rakouskou generálskou uni­formu. Hned, jak vlak zastavil, vyskočil císař Vilém z vozu. Ná­sledovalo mimořádně srdečné vítání mezi oběma panovníky, kte­ří se v hlubokém pohnutí objali.

Nový trh před dvěma hodinami uzavřely bezpečnostní hlídky a jen chodníky před hotely "Krantz" a "Meissl a Schaden" byly obsazeny diváky... Okna a balkony všech domů na náměstí byly plné lidí, a četné přihlížející bylo možné spatřit dokonce i na střeš­ních balustrádách. Po druhé hodině napochodovalo několik pě­ších praporů, které... před kostelem vytvořily velký čtverec, v němž se shromáždili generálové a důstojníci různých zbraní. Generálové se objevili ve slavnostních uniformách a bylo zde asi dvacet generálů jezdectva v krásných červených a bílých uher­ských uniformách. Nacházeli se tu také početní členové uherské delegace, všichni v černém slavnostním kroji. Od církevních hod­nostářů a uherských magnátů se výrazně lišily bohatě šněrované modré, červené a žluté uniformy husarů a hajduků... Rytíři maltézského řádu měli přes své červené uniformy přehozeny bohatě řasené černé sametové pláště s bílými kříži. Němečtí řádoví rytíři přišli v bílém oděvu s černým křížem na prsou. Mnozí penziono­vaní důstojníci měli na sobě už dávno vymizelé bílé stejnokroje a stále řidčeji se vyskytující fialové husarské uniformy. Špalírem vytvořeným důstojníky, generály a řádovými rytíři šli františkáni s odkrytou hlavou ve svých hnědých kutnách, přepásaných bílým provazem, a dominikáni, kteří měli kapuce svých černých plášťů na hlavách a hluboce stažené do tváře. Před průvodem, mířícím ke Kapucínskému kostelu, byl nesen kříž.
Pět minut po tři čtvrti na čtyři se pojednou otevřela velká příjez­dová brána a vyjel smuteční císařský kočár s císařem Františkem Josefem a císařem Vilémem Druhým... Císař František Josef seděl v rakouské maršálské uniformě... mlčky po levici svého císařské­ho hosta. Císař Vilém měl nyní na sobě pruskou generálskou uni­formu.

Reportáž přímo z Kapucínského kostela:
V prvním prostoru panuje ponuré ticho... Několik minut po čtvrté hodině vychází hrabě Hunyady ze dveří po pravé straně oltáře. To je znamení, že smuteční hosté vcházejí do kostela. Hned poté lze spatřit štíhlou postavu německého císaře. Vedle něj se objevuje cí­sař František Josef. Za ním jdou panovníci zemí, kteří přispěchali, aby svému vznešenému spojenci vyjádřili v jeho nejtěžší hodině své sympatie. Smutečně zahalené se objevují korunní princezna-vdova Stefanie a dcery vznešené zesnulé, princezna Gisela a arcivévodkyně Valerie. Panovník kráčí v zpřímené po boku císaře Vi­léma ke klekátku, které je pro něj rezervováno po levé straně oltáře, přímo před katafalkem. Tam panovník zaujme pevný postoj. V malé vzdálenosti odtud stojí lavice zahalená do černého sukna. Tam se postupně usazují císař Vilém, bavorský princ-regent Luitpold, saský král Albert, rumunský král Carol, srbský král Alexandr, ruský velkokníže Alexius, italský korunní princ a dě­dičný princ Danilo z Černé Hory. Za císařem klečí korunní princezna-vdova Stefanie, princezna Gisela a arcivévodkyně Valerie... Zvenku zaznívají krátké povely, pak temné dunění bubnů. V ši­roce otevřených kostelních dveřích se objevuje vrchní ceremoniář, za ním osm pážat s hořícími svícemi. Těžce duní kroky gardistů, kteří nesou rakev k oltáři. Pontifikant vyslovuje smuteční požeh­nání a duchovní kolem něho mu odpovídají. Zpěváci začínají zpí­vat "Libera". Nejvyšší hofmistr se s hlubokou úklonou blíží k cí­saři. Oznamuje mu, že nadešel poslední, nejtěžší okamžik. Nosiči zvedají rakev, za nimi kráčejí císař se svými zeti a další mužští pří­buzní. Nastává dlouhá, dlouhá pauza, během níž je rakev ulože­na do hrobky. Konečně z chodby vedoucí do hrobky vychází cí­sař. Blíží se k německému císaři, zůstává před ním... s úklonou stát a pokynem ruky ho vyzývá k odchodu. Vedle sebe, jak přišli, opouštějí oba panovníci kostel. U východu udělá panovník krok zpět a dává německému císaři přednost. Za ním pak opouští boží dům.

Ale i při pečlivě naplánovaném pohřbu se objevily problémy a přitom šlo, z dnešního pohledu, o prkotinu. Podle starého zvyku bylo pod znakem stojícím u rakve napsáno Alžběta, císařovna rakouská. Ihned se začali ozývat ukřivdění Maďaři, kteří svou královnu milovali a skutečně pro ni truchlili. Nápis byl tedy doplněn o uherskou královnu. Hned na to následovali Češi s dotazem, proč tam tedy není také titul česká královna. Kdyby se k tomu mohla vyjádřit sama císařovna, nejspíš by podotkla něco jako: Prostě tam napište jenom Alžběta, to stačí.
Dnes si návštěvníci mohou u jejího sarkofágu přečíst prosté a jednoduché císařovna Alžběta 1837-1898 a to všem bohatě stačí.

2 Bestenreiner, Erika: Sisi a její sourozenci, Praha 2004
Všechny ostatní novinové články jsou převzaty z knihy:
Matray, Maria - Krüger, Answald: Atentát. Smrt císařovny Alžběty, Ikar 2001.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jméno neřeknu prostě anonym jméno neřeknu prostě anonym | Web | 14. listopadu 2009 v 20:54 | Reagovat

jjsi zlodějak nebo si nám z blogu ukradla fotky bez zdroje

2 jméno neřeknu prostě anonym jméno neřeknu prostě anonym | Web | 14. listopadu 2009 v 20:55 | Reagovat

a tohle jsem už někde viděla ten článek a ty fotky taky od kud ty fotky jsou?z našeho blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama