Prosinec 2008


Film Sissi-Osudová léta císařovny-celý film po částech

27. prosince 2008 v 19:32 Filmy o Alžbětě
Tak Vám sem dávám poslední díl ze známé trilogie o císařovně Alžbětě,hezky si to užijte!













Film Sissi-Mladá císařovna-celý film po částech v němčině

27. prosince 2008 v 19:22 Filmy o Alžbětě
Zde je volné pokračování trilogie o císařovně Alžbětě:











Film Sissi-Celý film po částech

27. prosince 2008 v 19:14 Filmy o Alžbětě

Na youtube jsem našla celý film o Sissi po 10min. částech(bohužel je v němčině,ale myslím si,že mu budete rozumět,aspoň něčemu).Tak příjemné pokoukání











Vánoce císařské rodiny

27. prosince 2008 v 18:43 zajímavosti
Nejprve bude řeč o vánočních svátcích když byli Rudolf a Gisela děti, hlavně o tom, copak to vlastně "Gisi" a "Rudi" dostávali od Ježíška. No a v druhé části zmíním něco o Vánocích v císařské rodině v pozdějších letech.

Co dostávali na Vánoce císařské děti???

Zápisky o vánočních dárcích byly nalezeny v pozůstalosti arcivévodkyně Sophie. Z nich se dozvíme, jaké dárky děti dostaly.

Korunní princ Rudolf roku 1858, když byl ještě zavinutý v peřince, dostal stříbrnou misku na polévku, kašpárka, paňácu a sošku Panny Marie.
~~~
V roce 1859 mu rodiče a samozřejmě i prarodiče darovali různé hračky.
~~~
V roce 1860 dostali sourozenci miniaturní zařízení bytu, Rudolf pušku, brašnu na patrony, šavli a vycpaná zvířata a Gisela dostala panenku s celým vybavením.
~~~
Roku 1861 našel korunní princ pod stromečkem štěkajícího psa, hračku krávu, krasohled, lopatku, smeták a trakářek na písek.
~~~
Čtyřletý Rudolf dostal roku 1862 kropenku s obrázkem Panny Marie, námořnický klobouk, rudou šerpu, modrý šátek a námořnickou stavebnici.
~~~
Jako pětiletý, v roce 1865 mu Ježíšek přinesl stáj na hraní se čtyřmi koňmi, ve které byly lucerny a komora na krmení, dále knihovnu se skleněnými dveřmi, německé knihy, kazetu s psacími potřebami, skládačku a bronzové stojací hodiny.
~~~
Roku 1866, po vítězné námořní bitvě u Lissy dostal portrét generála Tegetthofa, v roce 1867 fotoalbum, šedivý oblek, černou kožešinovou čepici, obrázky, porcelánové figurky a peníze - padesát zlatých.
~~~
V dalších letech dostal soupravu pro tiskaře, mušle, obrázkové knížky, kukátko, obrazy k domalování, dvě přilby a plně vybavený krámek se střižním zboží, kde mohl i stát.
Vzhledem k předurčení Rudolfa pro vojenskou dráhu kladl císař důraz zejména na vojenské hračky - vojenské hry a výzbroj, pušky s bajonetem, modely děl, zbraně, uniformy atp.
~~~
Gisela zase s ohledem na svou budoucí úlohu manželky a matky dostávala převážně panenky, předměty pro domácnost, ale samozřejmě také šperky. Jako tříletá např. dostala malý sporáček na vaření s celým vybavením, kastrůlky, utěrkami a skříňkou se zásobami. V šesti letech dostala zlatý náramek s malým safírem a diamanty, hnědý župan, vyšívané batistové rukavičky a psací náčiní v dřevěné kazetce.

Podle: Frauen um Kronprinz Rudolf

********************************************************************************

A jak vypadaly vánoční svátky v císařské rodině o několik let později, na konci osmdesatých let??? Nepříliš vesele...

Tento obraz císařské rodiny v roce 1887 ve vídeňském Hofburgu namaloval Wilhelm Gause. Je na něm císařský pár, devatenáctiletá Marie Valerie, korunní princ s manželkou Stephanií a s jejich dcerkou Elisabeth.
********************************************************************************

Atmosféru vánočních svátků císařské rodiny na konci osmdesátých let popsala arcivévodkyně Marie Valerie ve svých vzpomínkách:

24. 12. 1886 si poznamenala:
"Vánoční stromek, k němuž Rudolf a Stephanie přivedli i maličkou... Často si myslím, jak jinde svátky vánoční rodiny spojí v lásce a svornosti - jak blažený pak musí být takový rodinný kruh! Doba, kdy to takové ještě bylo i u nás, mi připadá jako sen - teď mezi námi a jakoukoli opravdovou vánoční radostí stojí Stephanie - i Rudolf se změnil, je teď tak chladný a výsměšný...
V půl šesté diner v pěti s poté jsme se brzy rozešli."
~~~
Nebo o rok později, v roce 1887:
"Maminčiny padesáté narozeniny, spíš smutné... touží po jihu..."
Vánoční večer: "Strnule a chladně chodíme od stolu ke stolu, v trapné atmosféře večeříme a jsme rádi, když se v půl sedmé můžeme rozloučit s Rudolfem a Stephanií a strávit sváteční večer jako každý jiný."
~~~
Vánoce v roce 1888:
Toho roku byly Vánoce ve znamení zásnub Marie Valerie s arcivévodou Franzem Salvatorem.
Korunní princ Rudolf si pro matku připravil velmi zvláštní dárek. Podařilo se mu prostřednictvím jednoho přítele koupit jedenáct originálních dopisů básníka Heinricha Heina, císařovnina uctívaného "mistra".
Marie Valerie si o Štědrém večeru roku 1888 napsala:
"Mamá byla smutná. Rudolf pozoroval chvíli ji, chvíli mě, a byl velmi vlídný. Malá Elisabeth měla velkou radost z nadílky a hrála si s novými věcmi, my ostatní jsme stolovali v levé Alexandrově komnatě. Po jídle jsem si vzala stranou Stephanii a sdělila jí své rozhodnutí (pozn.: o svém zasnoubení), načež mi dokonce gratulovala. Všechno kolem mě míjelo jako ve snu..."
~~~
Smutné Vánoce roku 1889, už bez korunního prince Rudolfa:
"Vděčné ohlédnutí na v podstatě šťastnou dobu zasnoubení. Maminčiny narozeniny a Štědrý večer mají minout pokud možno nenápadně. Nechce v ty dny přijímat žádná blahopřání. Večer poprvé bez vánočního stromečku..."
"V hodině, kdy jsme se zasnoubili, nám chtěla ta nejlepší mamá poblahopřát ve světlých šatech (pozn.: Po smrti korunního prince Rudolfa se císařovna oblékala výhradně jen do černých šatů), přestože právě dnešní večer pro ni byl tak bolestný... "
********************************************************************************

Atmosféru vánočních svátků císařské rodiny na konci osmdesátých let popsala arcivévodkyně Marie Valerie ve svých vzpomínkách:

24. 12. 1886 si poznamenala:
"Vánoční stromek, k němuž Rudolf a Stephanie přivedli i maličkou... Často si myslím, jak jinde svátky vánoční rodiny spojí v lásce a svornosti - jak blažený pak musí být takový rodinný kruh! Doba, kdy to takové ještě bylo i u nás, mi připadá jako sen - teď mezi námi a jakoukoli opravdovou vánoční radostí stojí Stephanie - i Rudolf se změnil, je teď tak chladný a výsměšný...
V půl šesté diner v pěti s poté jsme se brzy rozešli."
~~~
Nebo o rok později, v roce 1887:
"Maminčiny padesáté narozeniny, spíš smutné... touží po jihu..."
Vánoční večer: "Strnule a chladně chodíme od stolu ke stolu, v trapné atmosféře večeříme a jsme rádi, když se v půl sedmé můžeme rozloučit s Rudolfem a Stephanií a strávit sváteční večer jako každý jiný."
~~~
Vánoce v roce 1888:
Toho roku byly Vánoce ve znamení zásnub Marie Valerie s arcivévodou Franzem Salvatorem.
Korunní princ Rudolf si pro matku připravil velmi zvláštní dárek. Podařilo se mu prostřednictvím jednoho přítele koupit jedenáct originálních dopisů básníka Heinricha Heina, císařovnina uctívaného "mistra".
Marie Valerie si o Štědrém večeru roku 1888 napsala:
"Mamá byla smutná. Rudolf pozoroval chvíli ji, chvíli mě, a byl velmi vlídný. Malá Elisabeth měla velkou radost z nadílky a hrála si s novými věcmi, my ostatní jsme stolovali v levé Alexandrově komnatě. Po jídle jsem si vzala stranou Stephanii a sdělila jí své rozhodnutí (pozn.: o svém zasnoubení), načež mi dokonce gratulovala. Všechno kolem mě míjelo jako ve snu..."
~~~
Smutné Vánoce roku 1889, už bez korunního prince Rudolfa:
"Vděčné ohlédnutí na v podstatě šťastnou dobu zasnoubení. Maminčiny narozeniny a Štědrý večer mají minout pokud možno nenápadně. Nechce v ty dny přijímat žádná blahopřání. Večer poprvé bez vánočního stromečku..."
"V hodině, kdy jsme se zasnoubili, nám chtěla ta nejlepší mamá poblahopřát ve světlých šatech (pozn.: Po smrti korunního prince Rudolfa se císařovna oblékala výhradně jen do černých šatů), přestože právě dnešní večer pro ni byl tak bolestný... "
********************************************************************************

Atmosféru vánočních svátků císařské rodiny na konci osmdesátých let popsala arcivévodkyně Marie Valerie ve svých vzpomínkách:

24. 12. 1886 si poznamenala:
"Vánoční stromek, k němuž Rudolf a Stephanie přivedli i maličkou... Často si myslím, jak jinde svátky vánoční rodiny spojí v lásce a svornosti - jak blažený pak musí být takový rodinný kruh! Doba, kdy to takové ještě bylo i u nás, mi připadá jako sen - teď mezi námi a jakoukoli opravdovou vánoční radostí stojí Stephanie - i Rudolf se změnil, je teď tak chladný a výsměšný...
V půl šesté diner v pěti s poté jsme se brzy rozešli."
~~~
Nebo o rok později, v roce 1887:
"Maminčiny padesáté narozeniny, spíš smutné... touží po jihu..."
Vánoční večer: "Strnule a chladně chodíme od stolu ke stolu, v trapné atmosféře večeříme a jsme rádi, když se v půl sedmé můžeme rozloučit s Rudolfem a Stephanií a strávit sváteční večer jako každý jiný."
~~~
Vánoce v roce 1888:
Toho roku byly Vánoce ve znamení zásnub Marie Valerie s arcivévodou Franzem Salvatorem.
Korunní princ Rudolf si pro matku připravil velmi zvláštní dárek. Podařilo se mu prostřednictvím jednoho přítele koupit jedenáct originálních dopisů básníka Heinricha Heina, císařovnina uctívaného "mistra".
Marie Valerie si o Štědrém večeru roku 1888 napsala:
"Mamá byla smutná. Rudolf pozoroval chvíli ji, chvíli mě, a byl velmi vlídný. Malá Elisabeth měla velkou radost z nadílky a hrála si s novými věcmi, my ostatní jsme stolovali v levé Alexandrově komnatě. Po jídle jsem si vzala stranou Stephanii a sdělila jí své rozhodnutí (pozn.: o svém zasnoubení), načež mi dokonce gratulovala. Všechno kolem mě míjelo jako ve snu..."
~~~
Smutné Vánoce roku 1889, už bez korunního prince Rudolfa:
"Vděčné ohlédnutí na v podstatě šťastnou dobu zasnoubení. Maminčiny narozeniny a Štědrý večer mají minout pokud možno nenápadně. Nechce v ty dny přijímat žádná blahopřání. Večer poprvé bez vánočního stromečku..."
"V hodině, kdy jsme se zasnoubili, nám chtěla ta nejlepší mamá poblahopřát ve světlých šatech (pozn.: Po smrti korunního prince Rudolfa se císařovna oblékala výhradně jen do černých šatů), přestože právě dnešní večer pro ni byl tak bolestný... "

Zdroj:erzsebet-kiralyne.blog.cz

Helena Bavorská

27. prosince 2008 v 17:54 Sourozenci Alžběty
Helena Karolína Tereza, zvaná Néné, bavorská vévodkyně (4. dubna 1834, Mnichov - 16. května 1890, Řezno) a princezna, sňatkem se dočasně stala hlavou domu Thurn-Taxis.


Mladá léta

Helena se narodila jako třetí dítě bavorského vévody Maxe Josefa a jeho manželky princezny Ludoviky. Vévoda Max byl veselý člověk, který mnoho cestoval, dával přednost společnosti obyčejných lidí a nenechal na pokoji žádnou sukni. Jeho manželka Ludovika se narodila jako královská dcera a domluvený sňatek s požitkářským Maxem se jí rozhodně nezamlouval. Oba manželé byli velmi rozdílní, Ludovika se snažila svým dětem vštípit nějaké vědomosti (podle otcova vzoru) a vévoda Max dělal vše proto, aby se jí to nepodařilo (brával děti do cirkusu, cvičil je v jízdě na koni a hře na citeru).
Většinu času trávila Néné se svými sourozenci Ludvíkem, Alžbětou, Karlem Teodorem, Marii, Matildou, Sofii a Maxem Emanuelem v paláci v Mnichově nebo na venkovském zámečku Possenhofen u Starnberského jezera. Nejbližší vztah měla se svou mladší sestrou Alžbětou, toto pouto přetrvalo po celý život až do Heleniny smrti.
Na učení se příliš důrazu nekladlo, matka se sice snažila zajistit vhodné učitele pro své ratolesti, ale tím její iniciativa končila.


Sestrou císařovny a kněžnou Thurn-Taxis

Situace se změnila, když se Ludovičina sestra arcivévodkyně Žofie rozhodla, že se její neteř Helena stane manželkou jejího syna rakouského císaře Františka Josefa I. Snažili se rychle dohnat, co by Helena mohla potřebovat jako budoucí císařovna - správně tančit, pohybovat se, oblékat atd. Největší mezery měla ale princezna ve znalosti cizích jazyků, a tak se musela doučit zejména důležité francouzštině a poznat další jazyky monarchie.
Roku 1853 dorazila Ludovika se svými dvěma dcerami Helenou a Alžbětou do Ischlu, aby se uskutečnilo setkání budoucích snoubenců u příležitosti císařových narozenin. Všechny tři dámy držely smutek za nedávno zesnulého vzdáleného příbuzného. Helena působila v černé upjatě a přísně, naproti tomu mladistvá Alžběta, jejíž nevšední krásu černá jen podtrhovala, císaře záhy upoutala. A tak se roku 1854 konala nikoliv Helenina svatba, ale svatba Heleniny sestry Alžběty s císařem Františkem Josefem I.
Roku 1856 přivedla matka Heleně do cesty Maxmiliána Antona, syna knížete Maxmiliána Karla z rodu Thurn-Taxisů. Tento rod sídlící v Řezně byl jedním z nejbohatších v monarchii (měli monopol na poštu). Thurn-Taxisové často pořádali hony pro velkou společnost a jako hostitelé byli vyhlášení. Na jejich jídelní tabuli se člověk mohl setkat jak s nejvyhlášenějšími, tak s nejexotičtějšími lahůdkami vůbec. Také jejich paláce byly krásně a moderně zařízeny, aby jejich návštěvníci měli co nejlepší pohodlí.
Maxmilián Anton a Helena v sobě našli zalíbení, Maxmilián však nebyl Heleně roven rodem (byl pouze kníže a Helena sestra císařovny rakouské), celou záležitost vyvolal Helenin bratranec a bavorský král Maxmilián II. Bavorský, aby jí mohl zase vyřešit - Helena bude kromě titulu dědičná princezna/kněžna Thurn-Taxis používat titul vévodkyně bavorská (Její Královská výsost).
24. srpna 1858 se v Possenhofenu konala Helenina velkolepá svatba, po které nevěsta přesídlila do Řezna. Helena se starala o chudé a potřebné lidi doma v Bavorsku a stejně tak i v Řezně, starala se o zřizování různých spolků a památníků. Dědičná princezna byla velmi oblíbená jak obyčejnými lidmi, tak i svými novými příbuznými.


Helenin nesnadný život



Potomci
  • Luisa Thurn-Taxis (1859-1948)
  • Alžběta Thurn-Taxis (1860-1881) ~ 1877
    Michal II. Braganza
  • Maxmilián Maria Thurn-Taxis (1862-1885)
  • Albert I. Thurn-Taxis (1867-1952) ~ 1890 Markéta Klementína Habsbursko-Lotrinská

Manžel Marie Valerie-František Salvátor

26. prosince 2008 v 19:29 | Vnikuš |  Marie Valerie
Arcivévoda František Salvátor Maria Josef Ferdinand Karel Leopold Anton Rakousko-Toskánský, něm. Erzherzog Franz Salvator Maria Joseph Ferdinand Karl Leopold Anton von Österreich-Toskana (* 21. srpna 1866 Altmünster; † 20. dubna 1939 Vídeň)
František Salvátor byl synem Karla Salvátora a jeho ženy Marie Immaculaty z toskánské větve Habsburků.
31. července 1890 se oženil s nejmladší dcerou rakouského císaře Františka Josefa I., arcivévodkyní Marií Valerií (1868-1924) v Bad Ischlu. S Valerií měl František deset dětí.
Manželství, jež bylo zpočátku harmonické, se časem zhoršilo a František Salvátor se začínal ohlížet po jiných ženách. Měl jednu aférku princeznou Stefanií z Hohenlohe (1891-1972), též známou jako pozdější "Hitlerova špiónka" a s ní měl nemanželského syna, kterého uznal za života Valerie.
V roce 1934, 10 let po smrti Valerie se František oženil podruhé, a jeho vyvolenou byla Melanie z Risenfelsu (1898-1984).


Potomci

  • Alžběta Františka (Elisabeth) (1892-1930)
  • František Karel (1893-1918)
  • Hubert Salvátor (1894-1971)
  • Hedwig (1896-1970)
  • Theodor Salvátor (1899-1978)
  • Gertrud (1900-1962)
  • Marie (1901-1936)
  • Clement Salvátor (1904-1974)
  • Matylda (1906-1991)
  • Anežka (1911-1911)
  • František Josef z Hohenlohe-Schillingsfürst (1914) (nemanželský)
Zdroj:wikipedie.cz

Ludovika Bavorská

24. prosince 2008 v 20:46 Rodiče Alžběty
Ludovika Vilemína Bavorská (30. srpna 1808, Mnichov - 26. ledna 1892, Mnichov), bavorská královská dcera a provdaná bavorská vévodkyně, byla matkou rakouské císařovny Alžběty a neapolsko-sicilské královny Marie.

Původ
Ludovika se narodila z manželství bavorského královského páru Maxmiliána I. Josefa a Karolíny Bádenské.
Otec, jako syn Fridricha Michaela Falcko-Birkenfeldského a Marie Františky Falcko-Sulzbašské, pocházel z dynastie Wittelsbachů (Falc-Zweibrücken-Birkenfeld-Bischweil). Po smrti bezdětného Karla II. Theodora, který byl také jako Karel IV. Teodor kurfiřtem falckým, v roce 1799 se stal bavorským kurfiřtem a v roce 1806, po povýšení kurfiřství na království Napoleonem, prvním bavorským králem.
Matka Karolína, dcera dědičného prince Karla Ludvíka a jeho manželky Amálie Hessensko-Darmstadské, se v roce 1797 stala otcovou druhou manželkou. Jejími sestrami byly ruská carevna Luisa, manželka cara Alexandra I., či švédská královna Frederika, manželka krále Gustava IV. Adolfa.

Sourozenci

Ludovika vyrůstala v početné rodině, její otec měl z prvního manželství čtyři přeživší děti a z druhého včetně Ludoviky pět.
Ludovičini polorodí sourozenci: Ludvík (1786-1868), Augusta Amálie (1788-1851), Šarlota Augusta (1792-1873) a Karl Theodor Maximilian August (1795-1875).
Ludvík se po otcově smrti stal bavorským králem a Šarlota Augusta se provdala za rakouského císaře Františka I.
Ludovičiny sestry: Alžběta Ludovika (1801-1873), Amálie Augusta (1801-1877), Marie Anna (1805-1877) a Žofie (1805-1872).
Alžběta se stala pruskou královnou, Amálie a Marie se staly saskými královnymi a Žofie porodila rakouského císaře Františka Josefa I..


Život

Ludovika byla považována za nejkrásnější z Maxmiliánových dcer a přesto se musela, jako jediná z jeho dětí, provdat "pod úroveň". Už v dětství ji její otec zaslíbil vnukovi Viléma Bavorského, prvního vévody in Bayern. Sňatek Ludoviky a Maxmiliána se konal v roce 1828 u Tegenerského jezera. Povahy obou mladých lidí byly velmi rozdílné. Maxmilián navíc právě prožíval románek s obyčejnou dívkou a Ludovika se chtěla provdat za portugalského prince, do kterého byla zamilovaná.
Manželství Maxe a Ludoviky nebylo příliš šťastné, kromě posledních let, a začalo zamčením novomanžela o svatební noci ve skříni. Maxmilián svou ženu pravidelně podváděl, což vedlo k rozmíškám mezi manžely a následnému usmiřování. Max také často cestoval a prováděl různé výstřední kousky, takže se o výchovu dětí starala výhradně Ludovika. Rodina pobývala buď v paláci v Mnichově nebo v zámečku Possenhofen u Starnberského jezera.


Potomci

Z manželství s vévodou Maxem se narodilo devět děti, jedno zemřelo v dětském věku:
  • Ludvík (1831 - 1920)
~ 1859 Henrietta Mendlová (1833 - 1891), později svobodná paní z Wallersee
~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartholf (1871 - 1956)
  • Vilém Karel (1832 - 1833)
  • Helena (1834 - 1890)
~ 1858 Maxmilián Anton Thurn-Taxis (1831 - 1867)
  • Alžběta (1837 - 1898)
~ 1854 František Josef I., rakouský císař
  • Karl Teodor (1839 - 1909)
~ 1865 Sofie Saská (1845 - 1867)
~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857 - 1943)
  • Marie (1841 - 1925)
~ 1859 František II., král obojí Sicílie
  • Matilda (1843 - 1925)
~ 1861 Ludvík, hrabě Trani
  • Sofie (1847 - 1897)
~ 1868 Ferdinand Orléanský, vévoda z Alenconu
  • Max Emanuel (1849 - 1893)
~ 1875 Amálie Saská
Zdroj:wikipedie.cz

♥♥♥Alžbětiny 171.narozeniny♥♥♥

24. prosince 2008 v 20:35 | Vnikuš
Dnes 24.12. před 171-mi lety se narodila císařovna rakouská a královna česká a uherská-Sisi(narodila se v neděli s prvním zoubkem,což mělo znamenat štěstí).
Tento rok by oslavila své 171. narozeniny,tak vše nejlepší Vaše Veličenstvo.

Moje video-císařovna Sisi

22. prosince 2008 v 22:01 Videa


Moje video-císařovna Alžběta

22. prosince 2008 v 21:59 Videa


Alžběta na koni

22. prosince 2008 v 21:58 | Vnikuš |  Obrazy

Obrazy Františka Josefa

22. prosince 2008 v 21:50 | Vnikuš


Obrazy Gisely

22. prosince 2008 v 21:46 Gisela

Rudolf Habsburský - Princ rebel

22. prosince 2008 v 21:43 | Vnikuš |  Knihy o Alžbětě a o její rodině


Řada publikací líčí Rudolfa Habsburského (1858-1889), syna císaře Františka Josefa I. a jeho ženy Alžběty, jako poněkud zdegenerovaného aristokrata, kterého charakterizují náruče hereček, obskurní šantány, alkohol a drogy a jehož tragický skon provázejí nejroztodivnější pověsti. Brigitte Hamannová však korunního prince vykresluje především jako člověka, který péčí učitelů, předních evropských vzdělanců a díky své touze po vzdělání a úctou k vědění získal v dospívání nejen mimořádné znalosti, ale osvojil si i životní postoje, jež se v průběhu času příliš neměnily. Vyhraněná světonázorová stanoviska, jež Rudolf rozvíjel ve studentských pracích a až do posledních dnů v množství novinových (ovšemže anonymních) článků, v jiných publikacích, osobními kontakty i různými prohlášeními, představují následníka habsburského trůnu, tradičně konzervativního a klerikálního, ve značně překvapivém světle. Zaujetí pro liberální uspořádání společnosti, svobodu, lidská práva, humanitu a pokrok a s tím související odpor k nevzdělané aristokracii, nacionálním projevům, ke klerikalismu a antisemitismu Rudolfa sblížily s představiteli měšťanské - často židovské - inteligence a neodvratně ho vzdálily od císařského dvora. Byl bez politického vlivu i oficiálních informací, a přece se houževnatě angažoval pro mnohonárodnostní rakousko-uherskou monarchii, jejíž další existenci spatřoval v odmítnutí militaristického Německa a ve spojenectví s Francií a Ruskem. Nereálnost následníkových cílů, nenaplněný soukromý život, nemoc a jistě i přemíra šampaňského s koňakem a morfium nakonec vedly k devastaci kdysi tak zářivé osobnosti. V loveckém zámečku Mayerling však nezazněl jen jeden výstřel. Rudolf vzal s sebou na smrt i sedmnáctiletou milující Mary Vetserovou...

Moje hodnocení: knížku jsem ještě nečetla

Já, Sisi

22. prosince 2008 v 21:04 | Vnikuš |  Knihy o Alžbětě a o její rodině


Poslední plavba Alžběty, císařovny rakouské
Na sklonku životní pouti, krátce před atentátem, kterému podlehla, píše císařovna během cesty na ostrov Korfu intimní deník, ve kterém vzpomíná na významné události svého života. V Alžbětině paměti vyvstávají před čtenářem sňatek s Františkem Josefem I., smrt jejich malé dcerušky, sešněrovaná atmosféra vídeňského dvora, sebevražda syna Rudolfa, tragický konec bratrance Ludvíka, bavorského krále, i umělecké a sportovní záliby ženy, proslulé krásou a tragikou osudu.

Moje hodnocení: 10 z 10

Alžběta-Císařovna proti své vůli

22. prosince 2008 v 21:02 Knihy o Alžbětě a o její rodině
Obnovené vydání standardní a nejlepší biografie císařovny Alžběty z pera známé rakouské historičky. Císařovna Alžběta, zvaná Sisi, jedna z nejkrásnějších žen Evropy, nebyla na trůně šťastná. Hrad ve Vídni byl pro ni žalářem, nenáviděla svou tchyni, vladařské, manželské a mateřské povinnosti se jí staly přítěží. Po sebevraždě jediného syna Rudolfa ji ovládla touha po smrti, bloudila světem, ale klid nenalezla. Neobyčejné osudy nevšední ženy, k níž je přirovnávána britská princezna Diana.
Moje hodnocení:není

Sisi - Sen o lásce

22. prosince 2008 v 20:53 Knihy o Alžbětě a o její rodině

Autorka se rozhodla vklouznout do kůže Alžběty Bavorské, přemýšlet jako ona a snažit se pochopit její počínání. Stala se dívenkou, která bosa běhala ke Starnberskému jezeru u milovaného Possenhofenu, dívkou zamilovanou do mladého důstojníka, císařovou nevěstou, šťastnou i osudem pronásledovanou matkou, nenáviděnou snachou, ženou marně toužící po lásce, všemi opuštěnou starou panovnicí, která znavena životem volá v noční Ženevě "klid a smrt" a netuší, že příští den se dočká a její osud se naplní.

Moje hodnocení:není

Sisi a její sourozenci

22. prosince 2008 v 20:47 Knihy o Alžbětě a o její rodině

Romantický životní příběh nešťastné manželky Františka Josefa I., císařovny Alžběty, byl již mnohokrát literárně zpracován, ale pohnuté osudy členů rozvětvené rodiny, z níž Sisi pocházela, nejsou příliš známé. Sisi vyrůstala v Bavorsku v rodině wittelsbašského vévody Maxe, bodrého a nekonvenčního chlapíka, který si příliš nerozuměl s manželkou, pocházející z bavorského královského rodu. Autorka líčí vztah těchto tak rozdílných lidí, dramatické životy jejich šesti dětí a také osudy Alžbětiny neteře, hraběnky Larischové-Wallersee, která sehrála neblahou úlohu při sebevraždě Rudolfa, císařovnina jediného syna.

Moje hodnocení:Tuto knihu Vám velmi doporučuji,může být velmi zajímavá.

Sisi - Císařovna rakouská a královna uherská

22. prosince 2008 v 20:44 Knihy o Alžbětě a o její rodině
Příběh opravdové princezny se stal málem pohádkou. Že princezny tedy nejsou jen pohádkové postavy, se v příběhu dívenky Alžběty může přesvědčit každá holčička.
Moje hodnocení:V knihkupectví jsem do ní nahlédla a myslím si,že je spíše pro malé holčičky,kterým se Sisi líbí.
Zde je náhled z knihy: